fbpx

Závody Šohajů a historických kluzáků

Tyto plachtařské závody pro oldtimer kluzáky o dnes již nízké výkonnosti se letos konaly na Rané v poněkud netradičním termínu, v třetím červnovém týdnu. V tomto období účastníky sice vícekráte potěšilo  letové počasí, ale zato naopak nepotěšil okolní (převážně řepkový) porost na polích, který již dosahoval nebezpečných mohutností.

Závody byly v minulosti koncipovány jako soutěž monotypu Šohajů, ale v průběhu jednotlivých ročníků jsme zjistili, že za pomocí indexů CZIL se dá i v tomto výkonnostním spektru dobře porovnávat různé typy. Letos se na gridu sešlo 15 kluzáků ze 4 zemí. Od nejstaršího typu  NORD 2000, což je ve Francii první po válce vyráběný větroň, licenční Olympia Meise, přes neohrabaného ranského Kmotra se sedadly vedle sebe, několik VT 125 Šohaj 2, VT 425 Šohaj 3 a LF 107 Luňák po německé konstrukce: lehoučký L-55 Spatz, dvousedadlovku Bergfalke, Schleicherovu výcvikovou jednosedadlovku Ka 8 a výkonné Ka 6CR a Ka 6E. Naprostou raritou byla účast rakouské jednosedadlovky Musger Mg 23SL, která na Rané okamžitě získala přezdívku „Malý Démant“. V soutěži závodí kluzák, ne pilot, takže se u některých strojů střídaly posádky podle potřeby. Naprostou zvláštností těchto závodů po staru je skutečnost, že se létá srovnávací navigací podle mapy a GPS zapisovač slouží pouze k vyhodnocení letu komisařem. Což vkládá do plachtění další, již pozapomenuté dobrodružství navigace.

Bohužel počátek soutěžního klání byl poznamenán nepříznivým počasím. To bylo po celou sobotu naprosto strašlivé. Volný den se tak využil k nutným technickým opravám historických kluzáků. Odpoledne tak část závodníků vyrazila navštívit Legionářský vlak na hlavní nádraží v Lounech. V neděli už bylo jakžtakž přijatelně a tento den se konečně na Ranou dostalo několik zbývajících účastníků vzduchem a na nekrytých vozech. Také se využilo služeb severozápadního větru, přelévajícího se přes ranský svah. V pozdním odpoledni se uskutečnilo 14 aerovleků, převážně na svah a do toho létala elementárka na navijáku a tak si také Jiří Leník vyzkoušel, jak parádně za H3 létá jím zgenerálkovaná francouzská Olympie. Nejdelší tréninkový let byl něco málo přes dvě hodiny.

V pondělí to konečně vypadalo na slušné plachtařské počasí, ale trápil nás vítr, který silně rostl s výškou. Severozápadní směr zůstával stabilní, ale v 1500 metrech foukalo až 30 km/h, což je na historické kluzáky až příliš. Zvolili jsme jako soutěžní trať hvězdu 88.02 km přes 5 OB kolem letiště. V půl jedné odstartovali „chrousti“, kteří hlásili dostup do 1400 metrů nad zemí, stoupání metr, které později zesílilo, ale i ten vítr… Odstartovalo se podle plánu v 13:00, tři vlečné dostaly kluzáky do vzduchu za 39 minut. Na začátku bylo počasí pěkné a silné. Pak se u druhého OB (křižovatka za bývalým žateckým letištěm) objevila díra, kterou se prokousávaly dřeváky velmi odvážně, ranská VT425 ale přistála na letišti v Čeradicích. Část statečných nad dírou zvítězila a pokračovala v Hvězdě Smrti, jak úlohu kdosi na startu pojmenoval. Bohužel po třetí hodině se obloha zatáhla silnými rozpady a již nebylo možné pokračovat v trati. Poslední OB ves Havraň nikdo už neotočil, nejdelší započítanou trať ulétl náchodský Bergfalke Ryzák, a to 72,6 km, což bohužel bylo pod jeho hendikepem. Úloha tedy na vzdálenost nebyla platná a v souladu s pravidly se přepočítala podle doby letu jako vytrvalostní. Podle těchto parametrů zvítězil Ulf Kern na VT 125, který přistál až po 3 hod. a 26 minutách letu. Naštěstí nikdo nebyl v poli.

V úterý jsme se probudili do hezkého slunného dne, jen na západě překážel sluníčku nějaký šlem, ten se ale v průběhu snídaně pěkně rozpustil. V předpovědi bylo z plachtařského hlediska přislíbeno úplně všechno: kumuly, rozpady, díry a bohužel ve výšce silnější severozápadní vítr, čemuž odpovídala dnešní disciplína, kdy byla zvolena trať 102.4km s proti větru nejvzdálenějším posledním pátým bodem (letiště Chomutov), aby si i méně závodiví piloti tento let užili. Již v době startů v 13:00 bylo jasné, že jsme mohli vyrazit na trať o hodinu dříve a i na podstatně delší trasu. Ale nakonec ta „pouhá“ stovka byla dobrá, kdo mohl, ulétl. Ranská Ka6CR  měla potíže s logrem, taktéž plaský Luňák, který vyrazil na druhý oblet (již se zapnutým zařízením), ale již to podruhé nestihl. Olympie, Spatz a VT 425 se staly obětí proslulé ranské díry při cestě na 4. OB (lom Chraberce). Počasí se ale jen a jen vylepšovalo a tak kdo si počkal, závěr ho již nezklamal. Tradičně trefování se kluzákem do FAI sektorů nešlo každému, ale bylo vidět, že již druhý soutěžní den se závodníci zlepšili. Prostě to bylo třeba dostat do oka. Gratuluji obzvláště Zbyšku Bicanovi s ranským Kmotrem, přece jen v tom větru, který byl hodně znát, byla uzavřená stovka výborný výkon. Nejlépe zalétl Miroslav Mitrus s benešovským VT 125 (rychlost 47.03 km/h), ale bohužel nekorektně oblétl již 1. OB (hipodrom Most), takže vedení v disciplíně převzali náchodští s Ryzákem.

Ačkoli středeční ráno bylo jako vymetené a v dálce se již formovaly první kumulky, předpověď byla neúprosná. Přicházela od severovýchodu hustá oblačnost. Ttak hustá, že sluníčko jí již neproniklo a tak termika nepřicházela v úvahu. Soutěžní den byl tedy zrušen. Přesto jsme se pokusili o nějaké létání. Dostal jsem možnost se svésti s překrásným kluzákem Musger Mg 23 SL. Pod hustou střední oblačností byly totiž nuličky a občas se vytvořil i malý fraktokumul. Pak bohužel přišel déšť. Část účastníků nehledě na vlhko vyrazila na obhlídku zřícenin Středohoří v rámci poznávání otočných bodů. Pršelo skoro celou noc, ale kulturně společenské akci se třemi kytarami, basou a píšťalou to vůbec nijak nevadilo…. Jenže ve čtvrtek ráno bylo všude příliš mnoho vlhkosti. Předpovědi byly též nějaké zmatené, což vyplývalo z toho, že jsme se nacházely ve středu výškové tlakové níže. Nakonec jsme se rozhodli pro disciplínu ve vytrvalostním letu a udělali jsme dobře. Dostupy byly do 1000 metrů, silný vítr a slabé stoupáky by nedaly na trati dřevákům šanci. Samozřejmě, že někteří z našich borců se v této disciplíně cítili jako ryba ve vodě a také pořádně zabojovali. Zatímco se uklízel hangár, nad našimi hlavami stále ještě létali tři kluzáky: Šárka Lochová Ka 6CR, Jiří Leník s francouzskou Olympií a Ulf KernVT 125. Jediná žena v pelotonu odlétala skoro pětihodinovku, ale vítězové „plechových zadků“ byly se sedmihodinovkou (VT 125: 7h23min, NORD: 6h59min). Neskutečné.

Výšková tlaková níže není zrovna ideálem plachtařské latě. Počasí v pátek bylo vskutku nevyzpytatelné. Mraky byly nízko, střílely do výšky a ještě k tomu silný vítr. Pročekali jsme se na gridu od půl druhé až do čtyř odpoledne, kdy se trochu obloha otevřela.  Chrousti padali jako zralé hrušky, odpískali jsme tedy disciplínu. Kdo chtěl, mohl si kondičně zalétat. Později k večeru se dalo i udržet, Olympii to z včerejška nestačilo a vydržela ve vzduchu hodinu a půl, ale na soutěž to prostě nebylo.  V sobotu ráno jsme se vzbudili do teplého slunného dne, ale toho tepla bylo nějak mnoho, rosa žádná a v předpovědích bouřky. Ale začaly skákat kumulky a doufali jsme, že vydrží i přes slibované kumulonimby. Vypsala se minimalistická trať, racing 82.2 km přes 5 OB, vše nedaleko od letiště směrem proti větru. Disciplína byla odstartována v 13:15, poté co chroust hlásil úspěšné stoupání. V průběhu startů ale výrazně zesílil vítr a také severní část od letiště byla prosta kumulů, jelikož si většinu energie nasály kumulonimby nad Krušnohořím. Tak v tom strašlivém větru (ve výšce 1500m 40 km/h) i tento den stateční borci opět zabojovali. Čtyři stateční: náchodští s Bergfalkem Ryzákem (43.56km/h), ŠárkaKa 6CR (30.1km/h), Jiří s Olympií (24.75 km/h) a Míra s benešovským bílým Šohajem (33.31km/h) oblétli úspěšně trať, racing byl tedy platný. Zbytek byl úspěšně doma až na chudáka druhou ranskou Ka 6CR, která přistála v prostoru 5. OB (křižovatka za bývalým žateckým letištěm). Dřevěné orchideje se včas schovaly do hangáru a tranďáků, slíbené bouřky naštěstí dorazily až mnohem později.

Musím letošní ročník Závodů Šohajů a historických kluzáků ohodnotit velmi dobře. Letěli jsme čtyřikráte, tři tratě a jednu disciplínu na čas. Počasí na letošní bídu docela šlo, jen ten vítr nás potrápil. Hasičské cvičení proběhlo jenom jednou, ale to už začíná tak nějak patřit k těm místním tradicím. Vítězný Ulf Kern vyhrál s velkým náskokem, převážně drtivým vítězstvím ve vytrvalostní disciplíně a dobrými umístěními v ostatních dnech. Na druhém místě Šárka Lochová ze Šumperka, jediná žena soutěže a na třetím Jiří Leník, nejstarší účastník závodů na taktéž nejstarším stroji až z daleké Francie (nutil nás při vyhlášení notovat Marseillaisu). A my ostatní jsme si to prostě hezky užili, byla to báječná, dřevem provoněná, dovolená…

Tomáš Morch
Předseda AK Raná

Abychom mohli naši stránku přizpůsobit představám našich návštěvníků, používáme soubory cookie.