Milí přátelé,

při vzpomenutí slov  klasika Jana Wericha: "jdu si jen tak po světě a trousím moudra..." píšu tento úvodník a přál bych si, abych s tímto citátem nebyl až tolik doslovně spojován. Není mým cílem toliko poučovat, ale nýbrž jen se tak lidsky s vámi podělit o několik zážitků a poznatků. Prázdninový čas novináři nazývají čas borůvkových koláčů, nebo ještě lépe, okurková sezona. Každý štěk a každá šmíra přijde vhod.

Á propos, v Česku se smí od 12. 8. 2008 rodit jen tříkilové děti a od 16. 7. 2008 se musí jezdit o 32 cm více vpravo, prý pro zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Nevěříte? Ale věřte! Stejně tak jsem já koukal nevěřícně na nařízení ES ohledně vyhlídkových letů. Nejdřív jsem myslel, že to je jen překlep, špatný překlad či špatný vtip. Omyl, nic z toho.

Chtěli jsme si dokonce nechat udělat vlastní právní rozbor tohoto Nařízení, ale po konzultacích s ÚCL jsme od toho odstoupili, neboť by to byly vyhozené peníze. Nikdo z 27 států EU to nechápe, nikdo to nechtěl, nikdo to neměl možnost připomínkovat (z našich úrovní) ve fázi zrodu a přesto se tohle ošklivé káčátko vylíhlo. Když z místa A do místa A, proč teda zrovna do letecké dopravy? Hlava mi to nebere a Klaus by nad tím s patřičnou grimasou zakroutil nevěřícně hlavou. Dnes se  jeho osobitému postoji k  EU nedivím.

Na moji výzvu ke sjednocení názoru na danou věc a k dohodě na jednotném postupu proti tomuto Nařízení ES, adresovanou všem kolegům v EU, odpověděl pouze nějaký Fin. A k tomu ještě dosti pomatená odpověď. Posléze při jiném jednání na mezinárodním fóru v Kolíně n./R. Míša Šebek jen s notnou dávkou hořkosti zjistil, že  si každý stát hledá svoji cestu a  s nějakým Nařízením si neláme hlavu.

Co z toho pro nás k poučení vhodné jest a jak dál? Asi jako když  rádio Jerevan hlásí přesný čas: „Je patnáct hodin, maximálně patnáct třicet". Buď splnit Nařízení ES a pořídit si licenci AOC, nebo zapomenout na již už tak nepřesný název „vyhlídkový let " ( v Německu okružní let) a uplatnit bohatou škálu povolení v rámci Leteckých prací. Samozřejmě, že se zabýváme myšlenkou toho prvního řešení, ale nevíme, jak delegovat právní odpovědnost na jednotlivé aerokluby. V druhém, mnohem jednoduším případě, použijeme raději třeba fotolet a nazdar, Unie! Proč bychom jinak měli platit drahou pojistku za komerční využití letadel a sedaček (mimochodem taky výrobek z dílny ES)? 

Odškodní snad někdo kolegu, který si zakoupil letadlo, draze si pořídil kvalifikace, investoval do reklamy na vyhlídkové lety a teď mu někdo, přestože sám ve své vysoké funkci nad tím rozhodnutím kroutí oprávněně hlavou, řekne : „Máš Smolíčka Pacholíčka..."

Představte si, co by nastalo v Evropě, kdyby toto samé Nařízení uplatnili na taxikářích. Tak, milý drožkáři, na živnosťák už nevyjedeš ani z garáže a prvního člověka nebo ženskou naložíš až po tom, co dáš ještě jeden volant pro sichr napravo, vyměníš tachometr za mílový,  zaměstnáš garážmistra, osobu zodpovědnou za výcvik, dispečera  atd. O tom, že je to aktuální téma, vypovídá událost, kdy v sobotu (po tom, co jsem odmítl pozvání do studia)  za mnou přijel až na chatu přenosový vůz televize a musel jsem do zpravodajství živě odpovídat na otázky k tomuto Nařízení (viz foto).

A jak dál? Příslušný orgán v  ES už má konečně svého ředitele (od začátku roku nikdo prý tuto funkci nevykonával a nový byl zvolen až 29.června), tak prostřednictvím ÚCL požádáme o prováděcí vyhlášku k tomuto Nařízení a uvidíme. A co zatím? Jak říkám: nazdar, Unie - půjdeme všichni v Evropě vlastní cestou. Toliko, milí kolegové, nejžhavější téma.

Je zde ještě dosti témat, o kterých bych rád napsal pár slov, ale  ponechám to na další samostatný článek. Teď se ještě vrátím k dvěma z nich, které, dle mého názoru, nesnesou odkladu.

Následující text jsem nenašel v žádném z bulvárních plátků, ale nýbrž na webu gliding:

"Garantuji vám, že ta obec je neobyvatelná, drnčí nám okna, dveře, nejde příjem televizního signálu. To je neskutečný hluk, když ta letadla přes nás přelétávají. Létají tam patnáctiletí, létá se tam tak, že se hraje takzvaná hra na lízání, kdy přelétávají co nejníže. To se pak nedá vydržet. To je neskutečné, co tady nad městem a obcemi povolíte. Nechceme dál trpět," vzrušeně vysvětlovala své pocity Lidmila Leksová zastupitelům.

A jedna z reakcí členů : jsem se docela zasmál, jinak k pláči . Další výroky raději neuvádím. Přátelé, musel jsem se několikrát zúčastnit veřejných zasedání zastupitelstev obcí přilehlých k našemu letišti a věřte, že stěžovat si na hluk a létání vůbec, je nebezpečný fenomén této doby. Až toliko nebezpečný, že je jen otázkou času, kdy na nás někdo vymyslí něco velice pro nás nepříjemného až zcela znemožňujícího. 

Vím, že si občané stěžují na všechno kolem létání a i přesto, že jejich popisy událostí jsou opravdu úsměvné a přehnané, věnujte tomu velkou pozornost. V každém případě se zdržujte obdobných citací na webu, neb to nečteme jen my letci. A vy starší v aeroklubech  lépe posoudíte místní situaci a možné důsledky, proto  bude dobré, když se vám podaří odradit své mladší aviatiky od podobných citací. Vím, že mladí lidé ani nemohou za svoji bezprostřednost a upřímnost,  patří to zcela k jejich věku, ale mohlo by nám to velice zkomplikovat létání samotné.

Při té příležitosti připomínám, že výbor pracuje na zajištění snížení hlučnosti motorů u Zlínů, ale je to složitější, než se na první pohled zdálo. Zkoušky, které proběhly, bohužel vykázaly jen 3 - 5 % snížení hlučnosti, což ministerstvo životního prostředí nepovažuje za „slyšitelné snížení" a tudíž odmítlo dát dotaci na výrobu a montáž tlumičů do našich letadel. V současné době si to vzal za své prof.Petr Moss, děkan dopravní fakulty ČVÚT, kterého jsem o to požádal, a výsledky nám nejsou zatím známé.

Určitě jste všichni zaznamenali, že od 1. května máme konečně výkonného ředitele. V dopisech, které jsem při volbě této funkce dostával, byla vyjadřována rozpačitost    nad samotným ustanovením této funkce. Patřím k těm otevřeným a přímočarým povahám, proto přiznávám, že jistou rozpačitost jsem měl i já.  Proč to nepřiznat. Nicméně  ustanovení této funkce s volbou proběhlo a já vás mohu dnes ujistit, že jsem výkonem a širokým záběrem Lukáše Popelky mile překvapen a věřím, že to pomůže zefektivnit práci a výkon AeČR.

Není mým dnešním cílem popisovat všechny úkoly , které si výbor a já osobně vytýčil

(náhrada leteckého benzínu, odhlučnění motorů, optimalizace chlazení Z-142, dotažení volného létání v schengenském prostoru, vlekání Ula, zajištění dotací pro reprezentaci a výkon státního dozoru, získání pozemků pro některá letiště, optimalizace pojistného atd.), ale o jednom konkrétně bych se rád přeci jenom zmínil.

Je to získání oprávnění řídit zachování letové způsobilosti. Bylo to jedním z hlavních témat semináře, který jsme uspořádali v Roudnici n.L. v neděli 29.června. Co to všechno pro nás ve výsledku znamená? Když získáme toto oprávnění podle Partu M, hlavy G, oddílu A, nebo části 145, tak si budeme vydávat ARC  ( bývalé OLZ ) pro všechna letadla, uvedená v našem seznamu a taky  vydávat doporučení pro KLZ členskému státu. Máme pro to všechny kádrové předpoklady, neb naši technici a examinátoři mají nejvyšší kvalifikace a myslím si, že je třeba i myslet na jejich budoucnost.

Těm, kteří vědí, co to v konečném důsledku znamená, nemusím připomínat, o jaký významný historický mezník v činnosti AeČR se jedná. Když toto oprávnění nezískáme my, věřte, že to získá nějaká soukromá firma, která nám pak bude draze tyto služby prodávat.

A ironií osudu by byla skutečnost, že by nás určitě připravila o naše techniky a mechaniky.

Proto vás všechny funkcionáře aeroklubů snažně  prosím, vyhovte požadavkům našeho hlavního technika  a letového ředitele, kteří budou od vás žádat vyplňování nějakých, pro vás určitě zbytečných, formulářů.

V únoru letošního roku jsem měl jako host na pravidelném celopodnikovém semináři zaměstnanců ÚCL krátký referát. Z něho cituji :

„Ačkoliv patřím k těm, kterým práce s jakýmikoliv lejstry není moc vlastní, spíše naopak, tak ale každý problém, který jsem přišel osobně na úřad řešit, své řešení vždy našel. A to i přesto,  že patřím k lidem, kteří, když se na úřad vydají s dvěma lejstry, tak si do jednoho  zabalí svačinu, druhý ztratí na vrátnici a nakonec to napíší na krabici od margarínu. Vždy je to o lidech.  Mnohokrát jsem si vzpomněl na pořekadlo, že dobrý vedoucí se neustále snaží hledat pravdu. Méně dobrý  ji prostě má vždycky.  Někteří z nich nezastávají dokonce žádné stanovisko jenom proto, aby mohli zastávat své postavení. Několikrát jsem se obrátil s nějakým  problémem na minulého ředitele, ten se zasněně podíval do dálky, provedl mě zahradou plnou krásně vonících fialek a nakonec jsem skončil .....víte kde. Dnes si pan ministr vybírá nového ředitele a nám může být jedno, kdo to bude, ale já bych si přál , aby to byl člověk, který bude tento úřad vést tak, že po návštěvě kteréhokoliv úředníka tohoto úřadu budu odcházet s dobrým pocitem..."

Toliko v únoru. Přátelé, dnes již dva měsíce vykonává tuto funkci nový ředitel ing. Josef Rada. Věřte, že po každém našem společném jednání odcházím opravdu s dobrým pocitem.

Proto mi dovolte, abych novému řediteli ÚCL za nás všechny popřál hodně úspěchů v této nové funkci a vám všem modré nebe.                                                   Vlasta Dvořák

<<< zpět