Bezpečnostní přistání do terénu,

aneb Oživení znalostí

Čas od času se vám přri létání může přihodit, že budete nuceni, nebo to bude s ohledem na okolnosti nezbytné, přistát mimo letiště. Stát se to muže například pokud máte vážné pochybnosti o bezpečnosti vašeho dalšího letu ať již s ohledem na meteorologickou situaci nebo stav letounu. Také v případě, kdy se na přeletu ztratíte a ani po provedení postupu pro obnovu orientace stále nevíte, kde se přesně nacházíte, dochází vám palivo nebo se blíží západ slunce, je nejrozumnější včas vyhledat vhodné místo pro přistání do terénu.

Jak takovou plochu najdete? První, co musíte zjistit před tím, než začnete vyhlížet políčko pro bezpečnostní přistání, je směr a řádová rychlost větru. Poznáte to z projevu větru v terénu - směr kouře stoupajícího z komína, ohýbající se větve stromu apod. Pak najdete pole, které je dostatečně dlouhé a rovné, nejsou na něm nebezpečné překážky a které směřuje pokud možno ve směru větru.

Pokud máte jako například v okolí letiště Sazená možnost volit z několika políček, vyberte také to, kde brázdy nebo řádky směřují do směru vašeho plánovaného přistání a tedy souběžně s větrem. Zelené políčko mívá obvykle tvrdší tedy vhodnější povrch než zorané hnědé pole. V létě, kdy není sklizeno, dejte přednost nižším a méně pevným bylinám. Pokud můžete volit, určitě raději přistávejte v pšeničném než kukuřičném poli. Bylo by nejspíš tím posledním letištěm, na které by váš miláček dosedl.

Pri bezpečnostním přistání ale samozřejmě volte nejraději travnatou plochu co nejpodobnější letišti. Ve výšce asi 50 metrů proveďte na malých klapkách průlet nad plochou a pořádně si ji prohlédněte. Sledujte, jestli na ní nejsou nějaké překážky. Jestli na poli stojí odstavený kombajn nebo jestli napříč jeho středem vede vysoké napětí, si asi všimnete hned. Při průletu v blízkosti plochy se ale snažte také sledovat méně viditelné překážky, které by mohly při přistání způsobit tragédii. Hledejte třeba jen náznaky, že by pod porostem mohly vést strouhy nebo zavlažovací zařízení apod.

Je dobré se podívat, zda těsne před vámi vyhlídnutým polem není cesta lemovaná alejí a pokud ano, je třeba s touto překážkou na finále počítat a tomu uzpůsobit také rozpočet. Uvědomte si, že pokud budete nuceni přelétávat před dosednutím překážku, výrazně se vám posune místo dotyku na vybraném poli a pokud pole nemá zrovna dva kilometry, mohlo by vám být nakonec krátké. Pokud vyhlédnutá plocha skutečně není nekonečně dlouhá, je vhodné se také podívat, čím je zakončena a co by vás tedy mohlo čekat, v případě, že se vám nepodaří dobře rozpočtovat. Pokud to terén umožnuje, vyberte raději plochu, která nekončí lesem, ale která dává možnost například při mírném vybočení dosednout v případě chybného rozpočtu na navazující vedlejší políčko.

Mě pri nácviku bezpečnostních přistání překvapilo, jak výška letu výrazně zkresluje zakřivení terénu. Mnou vybraná plocha byla zakončena mírným svahem, potokem a následným protisvahem. Ze vzduchu se to zdálo jako mírné zvlnění terénu. Po přiblížení se k ploše se ale ukázalo, že jde o poměrně strmý (tedy pro letadlo) svah.

Pokud je vše v pořádku, vybrali jste kvalitní, nezorané pole bez překážek, které vede proti větru a řádky toho velice nízkého porostu jsou také ve směru vašeho přistání, nastoupejte zpět do výšky asi 100 m nad terénem a proveďte klasický nízký okruh. Celou dobu se snažte mít plochu na dohled a nebo se orientujte podle nějakých význačných bodů v terénu. Přece jen pole není letiště, které má dráhu označenou bílými praporky. Lehce se vám po otočení zatáčky může stát, že to vyhlédnuté a především prověřené pole ztratíte.

Rozpočet proveďte tak, abyste přistáli do první třetiny pole. Klapky použijte podle potřeby. Při přistání do terénu je samozřejmě žádoucí co nejnižší pádová rychlost a bylo by tedy logické volit velkou výchylku klapek, pokud ale zároveň fouká poměrně silný vítr, je lépe dát jen střední polohu, při které je letadlo lépe ovladatelné.

Jaké to je, když motorové letadlo pristává v poli, zde popisovat nebudu, protože jsem to nezažila. Pri výcviku totiž na vyhlédnutou plochu nedosednete, ale po dosažení výšky kolem 25 metrů provádíte postup nezdařeného přiblížení tedy opakování okruhu. Přidáte plyn, udržujete letadlo v horizontu, postupně zavíráte klapky až do polohy pro vzlet a přitom samozřejmě dbáte na to, abyste nepřekročili rychlostní omezení klapek. No a pak přejdete přechodovým obloukem do stoupání...                                                                                                   Marcela Fialková

<<< zpět