Z bloku reprezentačního trenéra

Parašutismus se od doby, kdy „padáky byly ze dřeva s kopřivovejma šňůrama" posunul o velký kus dopředu a současnost se s našimi začátky nedá srovnávat. V dnešní době je k dispozici kdekoliv a kdykoliv jakýkoliv padákový materiál a materiál pro parašutismus obecně: (přístroje, kombinézy, přilby, rukavice, boty atd...)Sortiment -  jeho kvalita, množství, nabídka a cena nabízí tvoří obrovskou škálu možností, záleží pouze na jedné okolnosti - Jaký směr sportovního parašutismu má dotyčný(á) zakotvený v srdéčku a hlavně - kolik na to má peněz.

Dnešní parašutismus podle mého názoru zahrnuje:

• - Klasické disciplíny
• - Para - ski
• - Parašutistický víceboj
• - Free style
• - Free fly
• - Sky surfing
• - Base jumping
• - Swooping
• - FS - má tvary: 2 way, 4 way, 8way, 16 way,
• - Speed star
• - CRW - spousta tvarů - rotace

Také existují různé kombinace, které nemají žádná pravidla. Např. naši kamarádi ze Spišské Nové Vsi pořádají dvojboj- parabowling.

Na toto všechno je potřeba mít specifický padákový materiál a vše , co s tím souvisí. Těžko někdo bude skákat volnopádistickou disciplínu a nemít akustický signalizátor výšky, nebo pořádný výškoměr. Je to nebezpečné a je to globálně blbost.

Co znamenal padákový materiál před třiceti lety? Já osobně jsem začal skákat v květnu 1973 na padáku OVP - 65. Byl to obrovský padák - 82 m2 a měl jeden monofilový zdvojený kýlový  výřez.

Potom na padáku OVP - 68, zejména kvůli stabilizacím. A samozřejmě celou výcvikovou řadu jsem hobloval na cvičném PTCH - C. Tento byl uzpůsoben pouze na průběžné otevírání a volný pád. Používal se v kombinaci se záložákem  PZS - 62. Čistě kulatý neřiditelný padák bez jakéhokoliv brždění otevírání a bez výtažného padáčku. Pochopitelně  byl umístněn na břiše. Otevírat takový záložák „do čistého" po delší výdrži musel být zážitek.

V této době se závodilo hlavně na padácích řady PTCH, čili 7 a 8. Ještě jsem zažil padák PTCH - 6. Kulaté, s malou dopřednou   rychlostí, s velkými výřezy a středovou šňůrou. Otáčel se a brzdil pomocí klapek. Dnešní generace by jistě k takovému padáku postavila se značnou nedůvěrou už kvůli vysazení, ale v té době to byla bomba. Potom se na scéně a to zejména u reprezentace a u vícebojařů objevil sovětský UT - 15. Tento padák lze asi označit jako nejlepší klasický padák. Konstrukce byla v podstatě málo odlišná, měl hlubší vrchlík, byl směrově stabilnější a hlavně z jiných materiálů. Tento padák trochu obkreslený byl potom i u nás jako PTCH - 9.

První křídlové padáky se objevily v roce 1974. Pětikanálový Strato Star, původní dva kusy americké výroby dovezli Ivo Skoták s Ivanem Hoššem, kteří na nich skákali celou řadu let. Licenční Stary se pak začaly kupovat jako typ Efa z Francie. Po nástupu křídel se s nimi roztrhl pytel. Jenom následný Strato Cloud, již sedmikanálový měl celou řadu modifikací. Strato Cloud, Delta Cloud, XL - Cloud. V Německu vyráběli padák řady RL, v Rusku PO, v Polsku SW a posléze i u nás jako první v řadě křídel PTCH - 10.

Téměř všechny tyto vývojové padáky měly systém brždění otevírání feefing line, česky obvodová šňůra. Tento systém - dost závadový byl posléze opatrně nahrazen různými variantami sliderů. V různých modifikacích se v dominantní většině používá dodnes.

Ke sklonku éry a klasických padáků a počátku křídel se začaly používat „řiditelné" záložáky. U nás se používaly zejména polské SZ - 73. Již měly výtažný padáček, šňůry v dečce na vrchlíku a tři velké výřezy jako hnací element. My jsme si v té době skutečně mysleli, že tento padák se dá řídit.

Toto všechno se v podstatě týká padáků, jejichž vývoj byl směřován pro přesnost přistání. Začátkem devadesátých let se na scéně začaly objevovat systémy pro akrobatické disciplíny. U těchto padáků se sledovala co nejmenší váha a objem. Na obloze přesnosťářů již léta vládl Para - Foil a na závody se jezdí od této doby se dvěma sety padáků.

To je však další, novodobá kapitola parašutismu, včetně vývoje záchranných přístrojů. Můj výčet z nedávné historie je stručný a existují bezesporu pamětníci, kteří jistě mají hlubší znalosti a pamatují šerý dávnověk...

                                                                                  Ctibor Vach

<<< zpět