Milí čtenáři,

   toto místo je určeno článkům o lidech z leteckého prostředí.

   Začínáme představením letecké sportovkyně roku 2007 Andrey Šanovcové, v dalším čísle může být článek o pilotovi nebo parašutistovi z vašeho domácího aeroklubu.   

   Vaše návrhy na zajímavé osobnosti, které jsou pro letecký sport zapálené a věnovaly mu kus života, posílejte prosím na e-mail:  maixnerova@aecr.cz

Sportovkyně roku uložila lyže, jaro patří parašutistické klasice

Andrea Šanovcová patří mezi naděje českého ženského parašutismu. Od patnácti let, kdy poprvé zakusila volný pád, najdete parašutistku, která je v civilním povolání kadeřnicí, převážně na sportovních letištích Aeroklubu České republiky. Klasické para discipliny si Andrea „koření" ještě dalším adrenalinem v obřím slalomu, a to tak dobře, že si loni v březnu přivezla z italského Predazza titul juniorské mistryně světa v paraski.

Kuráž pravděpodobně zdědila po otci, který skákal a létal na svahovém padáku. V patnácti letech daroval dceři tandemový seskok. „Byl to tak silný zážitek, že jsem hned začala šetřit, abych mohla skočit v tandemu znovu," vzpomíná Andrea. Pak se jí skákání nabídlo na střední škole v Liberci, kde ji nasměrovala nástěnka na chodbě do tamějšího aeroklubu.

„Zpočátku jsme to museli tajit před maminkou, pak už to nešlo. Ale ona to stejně tušila," říká parašutistka, která odmala preferovala vše, co přinášelo napětí. „Žádné panenky, mezi mé nejoblíbenější hračky patřil samopal a horolezecké lano, na baráku jsme měli umělé horolezecké stěny. Vyrůstali jsme ve skalách, táta navíc také leze," vysvětluje sportovkyně, která žije v Semilech. Ze skal mířívala jejich cesta na letiště. „Tam se mi sice líbilo, ale ve dvanácti třinácti mi to ještě nic bližšího neříkalo.Ráda jsem na skákání koukala, ale měla jsem divný pocit z toho, že bych měla skočit sama," popisuje parašutistka. Konec váhání přišel s tandemy.

Padák, sportovní letadlo, akrobacie? „Nic z toho mi nevadí. Malých sportovních letadel se nebojím, asi bych se cítila špatně v boeingu, kde nemám na zádech padák. Ten mi dává jistotu," míní Andrea. Uvažovala i o pilotním průkazu na ultralehká letadla, ale plán musela zatím kvůli nedostatku času odložit. „Volný pád má přednost. První seskok je tak silný zážitek, že hned po přistání je jasno: buď navždy ano, nebo navždy ne. A mě tak uchvátil, že zvítězil naprosto nad vším," vypravuje mladá žena a dodává, že za jedinou konkurenci by považovala pilotování vrtulníku, které je pro ni ale spíše snem.        

„Pohyb, prostor, volnost, to je to, co potřebuju, kde se cítím dobře. Tělocvična - to není ono," říká Andrea, která již tři roky obléká reprezentační dres. V něm loni doskočila pro juniorské světové zlato v paraski, jeho předzvěstí bylo před třemi roky čtvrté místo v přesnosti přistání a individuální akrobacii na Evropě juniorů. Po loňské sezoně se sportovkyně „přestěhovala" od juniorek mezi dospělé.

Jediná žena v českém reprezentačním para-ski týmu si i po přesunu do starší kategorie vedla víc než dobře. I když se nemohla zúčastnit všech závodů, umístila se na druhém místě v EP v kategorii žen. „Za sebe jsem maximálně spokojená. Byla to moje první sezóna v kategorii dospělých žen a nečekala jsem žádný velký zázrak ani úspěch," říká Andrea Šanovcová. Jedno zlato a jedno stříbro v jednotlivých kolech EP jí vynesly celkové stříbro v Evropském poháru, cení si i úspěchu v podobě dvou pátých míst z posledního závodu Světového poháru a Mistrovství Evropy.

„Na světovou špičku ztrácím na lyžích, jsou tam soutěžící, které lyžovaly několik sezón závodně. Potěšilo mě, že za mnou zůstala celá ruská reprezentace, protože Rusky skáčou nejlíp na světě a mým cílem bylo nechat je za sebou," hodnotí Andrea Šanovcová a dodává: „Dnes mi parašutismus zabírá veškerý volný čas a ukusuje pořádný díl financí. Zvládám to díky podpoře sponzorů, rodiny a dalších blízkých lidí. Bez nich bych takového úspěchu dosáhla jen těžko," usmívá se Andrea a dodává: „Časová náročnost klasických disciplin ve spojení se zimním paraski mě donutily přejít na živnostenský list, abych mohla zkoordinovat práci se sportem. Samozřejmě mám další plány, ale o těch se nemá mluvit moc nahlas. Poslední slovo jsem snad ještě neřekla, chtěla bych v budoucnu vybojovat kov i v dospělých kategoriích."

                                                                                                                    Eva MAIXNEROVÁ      

 Převzato z AeroHobby 3/07 (aktualizováno).                        

<<< zpět