DĚNÍ V JEDNOTLIVÝCH ODBORNOSTECH

2.4.2008 - Eva Maixnerová

su.jpgkrn-stuha-3.jpglitva.jpgtihlarik-kunovice-3.jpg

TRENÉR ŘÍKÁ: „CÍL JE JASNÝ - ZVÍTĚZIT!"

  bajzik.jpg

Sezóna bude složitá, hned na jejím začátku nás čekal jeden dost velký problém. 28. března měla skončit z nařízení evropské komise SU: letadla, která nemají podporu výrobce, mohou být zastavena v provozu. Je třeba získat podporu ÚCL, jehož úkolem bylo vytvořit podmínky pro tvorbu „permit to fly". Na ÚCL spolu s vlastníkem pak spočívá úkol požádat EASU, pokud by tohle nevyšlo, nebyli bychom schopni létat. A jednání jsou velmi komplikovaná.

 

Teprve po vyřešení této záležitosti můžeme naplno spustit přípravu na Mistrovství Advanced, které je letos v srpnu ve Spojených státech. Evropy, které je letos na domácí půdě v Hradci Králové. Soutěžit chceme i na MS. Tam musíme poslat letadlo kontejnerem, což znamená rozložit ho a pak složit, následně zalétat a zúčastnit se pak mistrovství světa. To vyžaduje velké náklady a nelze to dělat hobbisticky, protože jen na Ameriku by nám padla celá státní dotace.

 

I když jsou karty rozdány, moc vesele to zatím nevypadá, ale i přesto se do USA chystá trojice závodníků Zíval, Kopfstein a Vecko. Zatím se připravují a utrácejí za to své peníze, proto jsme se rozhodli, že tam půjdeme s SU-29.

pict0178v.jpg  Protože je to speciální letadlo, které vlastníci jen velmi neradi půjčují, tak si musíme vzít své a chceme s ním bojovat o medailové pozice. Čtyři závodníci byli přes zimu trénovat v USA u Nikolaje Timofejeva, vícenásobného akrobatického mistra světa, který žije na Floridě. Tak si naši piloti prodloužili sezónu. Cíl je jasný: zvítězit! 

(Podle vyprávění reprezentačního trenéra leteckých akrobatů  Stanislava Bajzíka)

 

RED BULL AIR RACE: SERIÁL PLNÝ NAPĚTÍ ZAČÍNÁ SEZÓNU

 

logo.jpg

Jen pár dní zbývá do začátku letošní série Red Bull Air Race. Kolotoč závodů startuje tradičně v Abú Dhábí 10. -11. dubna, končí 1. -2. listopadu v australském Perthu. Oproti loňské sezóně nastoupí letos pozměněný tým pilotů, částečně se obměnila i místa zastávek seriálu. Pro českého diváka ovšem zůstane nejdostupnější stejně jako v minulých letech maďarská Budapešť, kde bude závod 19. a 20. srpna.

rbar1.jpg

Novými zastávkami jsou americký Detroit, švédský Stockholm, nizozemský Rotterdam a španělská Valencie. Na domácí obloze zatím špičkové piloty neuvidíme, jednak proto, že v RBAR nemáme českého zástupce, jednak se traduje, že odezvy ze strany památkářů při pouhé zmínce o létání nad pražskými pozoruhodnostmi nejsou zrovna příznivé...

 

Slalom mezi pylony na zhruba 1,4 km dlouhé trati se dostává do popředí zájmu, vloni přišly čtyři miliony diváků a dalších více než 400 milionů sledovalo televizní přenosy závodů. K obměně došlo i v týmu závodníků. Letos již nenastoupí akrobatická legenda Klaus Schrodt (*1946), ze soutěže vypadl i Holanďan Frank Versteegh (tito dva tvořili soutěžní tým LOBO).

 

glen-dell.jpg

 

 

 

 

 

glenarb2008.jpg

Nováčkem v závodnickém týmu je Glen Dell, který si hned předloni vybojoval kvalifikaci pro  RBAR na neuvěřitelně obtížném rookie campu v arizonské poušti spolu s Rakušanem Hannesem Archem a Rusem Sergejem Rachamaninem, ale tato dvojice  pilotů byla v soutěžním týmu již  v minulé sezóně, premiéru v nadcházejícím ročníku bude mít pouze Jihoafričan Glen Dell (45 let, Edge 540). Soutěž, při níž na špičkové soutěžní piloty působí přetížení  až 10 G a nejde v něm jen o rychlost, ale stejným dílem i o dovednosti a přesnost, vymýšleli kreativci v rakouské centrále firmy Red Bull od roku 2001.

 

Vydatně jim při tom pomohl  i dvojnásobný mistr světa a maďarský závodník Peter Besenyei, který si RBAR oblíbil natolik, že se svým upraveným Edge 540 nevynechal jediný závod. Je obdivuhodné, co všechno Besenyei, v civilu zkušební pilot maďarského leteckého úřadu, stíhá. Pokud nelétá, rád závodí v autech, lyžuje nebo skáče s padákem a pokud si doopravdy potřebuje oddychnout, tak přichází na řadu rybaření a fotografování.

 

rbar2.jpg

Pro tento typ létání je vhodných jen málo strojů. Letadla pro Air Race musí být extrémně stabilní a zároveň co nejlehčí. Díky extrémně lehkým a velmi tuhým kompozitním materiálům jen málokdy váží přes 600 kg. Jejich lehkost a vysoce účinný systém řízení jim dávají mnohem větší pohyblivost než mají normální letadla a zdaleka jim nekonkurují ani moderní stíhačky. Za nejlepší pro RBAR je v současné době považováno Zivko Edge 540, které s nejvyšší rychlostí 426 km/h a hmotností pouhých 530 kg vydrží přetížení až do hodnoty 15 G. Pro tyto vlastnosti ho upřednostňuje mnoho pilotů včetně Kirbyho Chamblisse, který si se svým Edge  doletěl pro mistrovský titul při RBAR 2006.  

 

rbar.jpgLoni se Chambliss (USA) umístil na  čtvrtém místě, snad usnul na vavřínech a ve srovnání se svými soupeři věnoval přípravě na lety a studiu tratě mnohem méně času než konkurence a „na bednu" mu nepomohlo ani vylepšení letounu přímo od výrobce v podobě trochu asymetrického profilu křídla přidávající letounu na rychlosti a snižující ryhlostní ztrátu v zatáčkách).

  

Na americkém Edge létá i britský akrobat Paul Bonhomme, jehož civilním zaměstnáním je řízení Jumbo Jetů. Má létání tak říkajíc v krvi, otec je bývalý vojenský a později dopravní pilot, matka byla letuška. Bonhomme našel cestu na letiště v šestnácti a přes úklid hangárů, údržbu letadel, práci leteckého instruktora, pilota taxislužby, charterového Boeingu 737 se dostal v roce 1986 za knipl dvouplošníku Ultimate Pitts. Létal na více než pětistovce přehlídek a jeho bilance je záviděníhodná: spitfary, huricany, wildcaty, hellcaty, thunderbolty, mustangy...

  

Bonhomme bude i letos horkým kandidátem na zlato, které mu loni „vyfoukl" jeho kolega Mike Mangold až v posledním závodu v Perthu, kdy měli oba stejných 47 bodů v seriálu, stejný počet prvních, druhých, třetích, čtvrtých i pátých míst z hlavního závodu, stejný počet vítězství v eliminaci. Definitivně rozhodl až počet druhých míst v eliminaci. Zatímco Bonhomme měl jedno, jeho kolega mohl otevírat šampaňské - druhá místa v eliminaci měl dvě a díky jim se stal šampionem.

  

Vítězství v RBAR 2007 tedy získal Mike Mangold z amerického Ohia, pilot Boeingu 737 u American Airlines, který zahájil svou leteckou dráhu v armádním letectvu, odkud se rychle vyšvihl do jednotky Top Gun, kde i vystudoval a jako nejlepší posluchač ročníku dostal ocenění Outstanding Graduate. Když se Mangoldovy leecké aktivity sečtou, vyjde 16 tisíc letových hodin zahrnujících 2500 hodin vojenských akcí a 3500 hodin akrobatického létání. Na letiště Mike nechodí sám, manželka Julie, bývalá zkušební armádní pilotka, dnes létá s dopravními letouny a akrobaticky. Létání  nezkusila pouze čtyřletá dcerka Melissa, která vloni ještě nedosáhla na knipl, její o tři léta starší bratr si ovšem pilotování pod otcovým dohledem už vyzkoušel. Pokud Mangold opravdu zatouží po oddychu od letadel, věnuje se koníčkům: skákání s padákem, létání na rogale a lyžování...  

  

Jeho prioritou bude ovšem i v nastávající sezóně letecká akrobacie. Doma totiž má dvě zlaté  (RBAR 2005, 07) a dá se čekat, že letos bude sahat po třetím kusu do medailové sbírky a diváci budou mít o napětí a vzrušení ve všech deseti zastávkách seriálu Red Bull Air Race 2008 postaráno.

 

 

Copyright © 2007 Jaromír Hammer, Aeroklub ČR - created by Autograph, Admin-NG